Tejpování

Pevné (rigidní, atletické, fixační) tejpovací pásky slouží k fixaci kloubů. Jedná se o formu ortézy vytvořené uživateli na míru a bandáž, která nepřekáží např. sportovní výstroji. Tyto pevné pásky se používají i na malé klouby prstů ruky pro prevenci možného úrazu.
Pružné pásky pro tzv. kinesiologické tejpování mají sloužit jako fyzioterapeutická metoda vyplývající z poznatků kineziologie, a kterou lze ovlivnit činnost svalů. Existují také korekční techniky k ovlivnění vazů, šlach, fascií a lymfatického systému. Takové tejpování lze podle jeho proponentů využít i pro korekci jizev či pro úlevu od bolesti.

Zvláštní formou kinesiologického tejpování je aplikace křížových nebo mřížkových tejpů (CrossLinks). Tato metoda má umožňovat přesně cílené ošetření akupunkturních bodů.

V současnosti výraz „tejpování“ nejčastěji znamená kinesiologickou metodu.

Nicméně, různé lékařské a vědecké komunity hodnotily přínosy kinesiologického tejpování a nenalezly žádné přesvědčivé důkazy o tom, že poskytuje prokazatelný účinek nad rámec placeba. Proto prohlašují tuto léčbu za pseudovědu či za spekulativní.

Já osobně mám s použitím kinesiotejpů dobrou zkušenost zejména na krční nebo bederní páteř a také na bolavou achillovku. Také proto jsem absolvovala kurz kinesiotapingu.

Historie

Tejpování je známé od 60. let 20. století, kdy se používaly pevné fixační pásky, které měly podpořit svaly a klouby při sportovní činnosti. Metodu kinesiologického tejpování představil roku 1979 japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase (doktor chiropraxe využívající i akupunkturu a moxování), a který vyvinul pružné pásky, jež jsou známé jako Kinesio Tex Tape. První velkou sportovní akcí, při níž bylo tejpování prováděno, byly Letní olympijské hry v jihokorejském Soulu v roce 1988. Do povědomí širší veřejností tejpování vstoupilo ještě více po Letních olympijských hrách v Athénách v roce 2004. Tejpy byly dále zaslány zdarma i do 58 zemí k použití během olympijských her roku 2008, což znamenalo jejich další zviditelnění.
V České republice patří mezi propagátory tejpování např. Clara-Marie Helena Lewitová (Hermachová) a její tzv. funkční taping a dále např. autoři knihy Terapeutické využití kinesio tapu – Jitka Kobrová a Robert Válka.

Výzkum účinků

V žurnálu Sports Medicine vyšlo srovnání deseti různých studií účinnosti tejpování na prevenci a léčbu sportovních zranění. Nebyly však nalezeny žádné klinicky podstatné důkazy pro odstraňování bolesti. Několik výsledků vztahujících se k síle sportovců bylo však pozitivních: páska měla mírný účinek na svalovou činnost, nelze ale jasně stanovit, zda pozitivní, či negativní.
Journal of Orthopedic & Sports Physical Therapy zveřejnil studii, která ale podporu svalové činnosti vyloučila.
Roger Kerry, profesor fyzioterapie a rehabilitace z Nottinghamské univerzity přiznává páskám psychologický efekt, ale dodává, že „na světě neexistuje páska, která by zcela nahradila řádnou a důkladnou rehabilitaci. I podle fyzioterapeutky Jany Šimonkové se tejping většinou používá jako doplněk celkové rehabilitace a sám o sobě daný problém neřeší.
Podle metaanalýzy z roku 2015 páska poskytuje více úlevy od bolesti než léčba žádná, ale její účinnost nebyla vyšší než jiné zvolené přístupy u pacientů s chronickými myoskeletálními bolestmi. Podle studie vědců z Western Sydney University neměla kineziologická páska žádný příznivý vliv na výkony dolních končetin nebo na sílu svalů u zdravých dospělých, bez ohledu na barvu použité pásky.

Vlastnosti pásky a její aplikace

Kinesiologický tejp je elastická páska schopna natažení a smrštění a která by se svými vlastnostmi měla co nejvíce podobat lidské kůži. Tejpovací páska by měla být z bavlny a měla by rovněž obsahovat elastická polyuretanová vlákna. Stupeň natažení by měl být podobný kůži (140–160 % své původní délky v podélném směru – nesmí dojít k poškození vláken). Takto natažený by měl tejp vydržet na kůži nejméně 3 dny. Tejp je voděodolný a uživatel se s ním může sprchovat nebo s ním plavat. Páska drží na kůži pomocí lepidla, které by mělo být ze stoprocentní lékařské pryskyřice (eliminuje riziko alergií). Alergie na lepidlo nejsou příliš časté, ale při podezření, že by se alergie mohla objevit, je vhodné vykonat test kožní senzitivity (nalepení malého kousku tejpu na vnitřní stranu předloktí nebo na břišní stěnu a vyčkání 24 hodin na kožní reakci).

Páska se musí aplikovat na čistou, odmaštěnou, oholenou a suchou pokožku. Lepí se vždy na protažený pohybový segment (například koleno, ruku apod.), čímž dochází k napínání měkkých tkání a kůže. Po navrácení pohybového segmentu do původní polohy se smrští i tejp a lze pozorovat jeho “zvrásnění“. Toto zvrásnění působí nadzvednutí kůže, podkoží a vazivového obalu svalu, což má zvětšit prostor mezi těmito vrstvami a svalem. Zvětšením tohoto prostoru se údajně docílí snížení tlaku lymfatické a krevní cirkulace, dále řady jiných elektrochemických změn a snížení tlaku na receptory. V důsledku toho má uživatel pociťovat citelné snížení bolesti.

Vlastnosti pásky a její aplikace

Kinesiologický tejp je elastická páska schopna natažení a smrštění a která by se svými vlastnostmi měla co nejvíce podobat lidské kůži. Tejpovací páska by měla být z bavlny a měla by rovněž obsahovat elastická polyuretanová vlákna. Stupeň natažení by měl být podobný kůži (140–160 % své původní délky v podélném směru – nesmí dojít k poškození vláken). Takto natažený by měl tejp vydržet na kůži nejméně 3 dny. Tejp je voděodolný a uživatel se s ním může sprchovat nebo s ním plavat. Páska drží na kůži pomocí lepidla, které by mělo být ze stoprocentní lékařské pryskyřice (eliminuje riziko alergií). Alergie na lepidlo nejsou příliš časté, ale při podezření, že by se alergie mohla objevit, je vhodné vykonat test kožní senzitivity (nalepení malého kousku tejpu na vnitřní stranu předloktí nebo na břišní stěnu a vyčkání 24 hodin na kožní reakci).

Páska se musí aplikovat na čistou, odmaštěnou, oholenou a suchou pokožku. Lepí se vždy na protažený pohybový segment (například koleno, ruku apod.), čímž dochází k napínání měkkých tkání a kůže. Po navrácení pohybového segmentu do původní polohy se smrští i tejp a lze pozorovat jeho “zvrásnění“. Toto zvrásnění působí nadzvednutí kůže, podkoží a vazivového obalu svalu, což má zvětšit prostor mezi těmito vrstvami a svalem. Zvětšením tohoto prostoru se údajně docílí snížení tlaku lymfatické a krevní cirkulace, dále řady jiných elektrochemických změn a snížení tlaku na receptory. V důsledku toho má uživatel pociťovat citelné snížení bolesti.

Výhody a nevýhody

Podle proponentů má tejpování snižovat otoky, zmírňovat či zcela odstraňovat bolest, podporovat hojení, stabilizovat klouby, podporovat vazy a svaly, řešit lymfedém, akutní jizvy a mnoho dalšího.

Nesprávné tejpování může vést k tvorbě puchýřků na pokožce či jiným poraněním. Při nesprávné aplikaci se tuhost pásky může snižovat. Nevýhodou může být konečně i cena pásků.

Indikace a kontraindikace

Podle proponentů je tejpování vhodné u:
skolióz, neuralgie, vertebrogenního algického syndromu, entezopatie, bursitidy, periferní i centrální parézy, úžinových syndromů, kontuzí, distorzí, kloubní instability, u deformit nohy a prstců atd.

Nevhodnou metodou má tejpování být např. u:
bradavic, hnisavých kožních projevů, maligního melanomu kůže, otevřených ran, dermatitidy, ekzémových onemocnění, akutní trombózy, elefantiázy, horečnatých stavů atd

Možná místa aplikace

  • Hlava – lícní nerv
  • Krk a krční páteř – kývač, trapézový sval, krční svaly, napřimovače krční páteře, bolestivý krk a ramena
  • Ramena – nadhřebenový sval, deltový sval, podhřebenový sval, stabilizace ramenního kloubu
  • Ruce – zdvihač lopatky, malý prsní sval, velký prsní sval, dvouhlavý sval pažní, trojhlavý sval pažní, syndrom karpálního tunelu, tenisový loket, lymfatický tejp horní končetiny
  • Záda – široký sval zádový, rombické svaly skupiny zad, čtyřhranný sval bederní, bolest v bederní části páteře a v kříži, bolest křížokyčelního kloubu, vzpřimovač trupu
  • Břicho – přední pilovitý sval, zevní šikmý sval břišní, bránice, přímý sval břišní, příčný sval břišní
  • Předloktí – natahovače předloktí, ohýbače předloktí
  • Kyčle a hýždě – velký sval hýžďový, malý sval hýžďový, hruškovitý sval, svaly v oblasti pánve a bederní páteře
  • Stehna – velký přitahovač, přímý sval stehenní, přetížení stehenní povázky, třísla, bolest stehna a podkolenní jamky, úpon čtyřhlavého svalu stehenního
  • Kolena – nestabilita kolene side-to-side, vybočení čéšky ke straně, bolest stehna a podkolenní jamky, onemocnění úponů čtyřhlavého svalu stehenního
  • Lýtka – trojhlavý sval lýtkový, sval na přední straně bérce, obrna společného nervu
  • Chodidla a kotníky – podélné plochonoží, příčné plochonoží a vbočený palec, bolest Achillovy šlachy, lymfatický tejp kotníku, stabilizace kotníku

Zdroj – Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tejpov%C3%A1n%C3%AD

Relaxační masáž

Relaxační masáží dochází k uvolnění svalů a spouští se kaskáda biochemických procesů, jejichž výsledkem je snížení citlivosti na vnímání bolesti, zlepšení nálady a celková duševní regenerace. V průběhu masáže je postupně snižována hladina stresových hormonů – noradrenalinu a kortizolu a naopak se zvyšuje produkce prolaktinu. Díky těmto hormonálním změnám dochází k velmi účinné duševní regeneraci a podstatné redukci stresu.

JAKÁ JSOU SPECIFIKA RELAXAČNÍ MASÁŽE?

Relaxační masáž je intenzivní, ale jemnější a pomalejší, než klasická regenerační masáž. Terapie probíhá v místnosti s příjemným světlem a při poslechu relaxační hudby.

PRO KOHO JE VHODNÁ?

Kromě obecných kontraindikací je tento typ masáže vhodný pro každého, kdo by rád redukoval hladinu stresu. Ačkoliv si řada z nás stres vědomě nepřipouští, v rámci duševní hygieny by si měl každý čas od času dopřát tuto formu relaxace.

MASÁŽ

Masáž je terapie, kterou se mohou aplikováním tlaku na svaly a tkáně léčit zranění, zmírňovat bolesti a stres, zlepšovat krevní oběh a uvolňovat napětí. Masáž je nejstarší formou terapie.

Druhy masáží

V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“. Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a který se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.

Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají. Je to díky svébytnosti masérů, kteří se postupem své praxe vyvíjejí, studují různé masážní techniky, či terapeutické metody, jejichž pochopení vnáší osobitost do pojetí masáže masérem.

Rozdělení masáží dle charakteru techniky

Plošné masáže

Při těchto technikách se používá se tření nebo posunu tkáně po spodních vrstvách.

  • švédská masáž – „klasická“ masáž využívající různé způsoby tření a hnětení; v západních kulturách je považována za základní formu masáže
  • reflexní masáž – typ nepřímé masáže která je prováděna na chodidle a nártu nohou; používá se v případě, když nelze z různých důvodů masírovat přímo postižený orgán
  • aroma masáž – klasická masáž spojená ošetření celého těla nebo jeho části vonnými oleji
  • lymfatická masáž (lymfodrenáž) – používá rytmické hnětení a zlepšuje tak tok tkáňového moku, zmírňuje otoky
  • bowenova terapie – velmi jemná manipulace s měkkou tkání, kdy terapeut svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvine velmi jemný tlak a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět; mezi jednotlivými sériemi pohybů jsou asi 2minutové pauzy
  • medová masáž – ruská technika, používá přilnavosti medu nanášeného na kůži k intenzivní práci s podkožím
  • lomi lomi – havajská technika, pracující s tlaky i třením ve vhodném rytmu
  • vodní masáž – kombinuje hydroterapii a masáž; používá se k ošetření nejrůznějších bolestí svalů a kloubů, například artritidy; jednou z forem je perličková koupel
  • ajurvédská masáž – tradiční indický systém léčení, který sahá do roku 1800 před naším letopočtem, využívá terapeutické masáže a kombinuje je s nanášením hojivých aromatických olejů a bylin

Tlakové, bodové a liniové masáže

Používá se zde tlak prstů a jiných částí těla.

  • akupresura
  • reflexologie – americká varianta akupresury; obdobně jako reflexní masáž využívá stlačování specifických bodů, obvykle na chodidlech či na rukách
  • thajská masáž – metoda spíše jemnější masáže kombinovaná s natahováním a protahováním spojující prvky akupresury a jógy; vychází z existence neviditelných energetických linií, tzv. sén, na nichž leží akupresurní body
  • japonská masáž shiatsu
  • rolfing – technika původem z USA, zaměřuje se na hluboké struktury pojivové tkáně – tzv. fascii
  • kraniosakrální terapie – technika původem z USA, byla vyvinula v roce 1977. Jejími tvůrci jsou chiropraktik John Upledger a doktor Ernest Retzlaff. Zaměřuje se na měkké tkáně a tělní tekutiny. Rozeznává poruchy kraniosakrálního systému, kam patří hlava, páteř a křížová kost, propojené pomocí „pulzů“ obíhajícího mozkomíšního moku. Poruchy se napravují pomocí lehkého tlaku (asi jako váha pětikorunové mince) na různá místa systému; tímto způsobem se normalizuje proudění tekutiny a energie kraniosakrálním systémem.
  • Masáž horkými kameny – používá nahřáté lávové kameny, které mají schopnost dlouho v sobě kumulovat teplo. Současně se používá aromatický přírodní olej. Celý proces je pro pacienta velmi příjemný.
  • sázení baněk (baňkování) – používá předem zahřátých nádobek, většinou skleněných, které při chladnutí vyvíjejí podtlak na kůži a podkoží. Působí nepřímo přes jednotlivé reflexní zóny na příslušné orgány
  • moxování – požehování: stimulace akupunkturních bodů teplem – nahříváním moxovacími tyčinkami vyrobenými z pelyňkového vláka
  • Dornova metoda – manuální terapie, pro korekci kloubů a obratlů.

Rozdělení masáží podle využití

Masáž miminek

Masáž miminek je soustavou velmi jemného a citlivého masírování, která pomáhá k upevnění pouta mezi matkou a dítětem.

Masáž obecně je v naší kultuře spojována s představou rehabilitace nebo korekce zdravotních stavů. Ale u národů, které žijí v sociálně semknutějších společenstvech, je masáž – a zvláště masáž dětí – formou komunikace. Vzájemný dotek matky a dítěte napomáhá prohloubit pouto mezi matkou a dítětem (tzv. bonding), které je nezbytné pro jeho zdravý tělesný i psychický vývoj.

Masáže postižených dětí

Tyto masáže pomáhají při léčebných postupech fyzioterapeutů.

Masáž srdce

Tzv. masáž srdce je ve skutečnosti stlačování hrudníku v rámci záchrany života u srdeční zástavy.

Sportovní masáž

Pokud nechápeme sportovní masáž jako typ základního kurzu umožňující masérovi získání živnostenského listu, jedná se především o masáže sportovců. Vrcholoví sportovci využívají sportovní masáže, aby zkrátili čas potřebný k regeneraci a díky tomu mohou zvýšit tréninkové dávky. Ty rozdělujeme podle jejich použití:

Pohotovostní masáž

masáž prováděná ve vysokém tempu s postupně rostoucí hloubkou a rasancí. Má za cíl připravit svalstvo sportovce na okamžitě následující sportovní výkon. Používají se nejčastěji lihové prostředky, častěji hřejivé.

Regenerační masáž

Klidná delší masáž sloužící k uklidnění svalstva sportovce po sportovním výkonu a k zahájení procesu regenerace. Prováděná delší dobu po sportovním výkonu sloužící jako pomoc regeneraci a odplavení laktátu. Používají se chladivé prostředky, častěji olejové.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Masáž